Ne, a ani nemusíš. Cloudová služba musí heslo uložit a používat ho, i když u toho nejsi; software na tvém vlastním počítači může ovládat prohlížeč, ve kterém už máš otevřené přihlášení.
Mind My Money je ten druhý případ. Běží na tvém počítači a heslo se nikdy nedozví.
Cokoli, co ti ukazuje, kam odcházejí peníze, se musí dostat k tvým transakcím, a ty jsou v bance. Předat přihlašovací údaje nebo trvalé napojení na banku je jeden způsob, jak to zařídit, a tak funguje většina finančních aplikací, protože běží na cizích serverech a přístup tam musí být také.
Většina finančních aplikací běží jako webová služba. Aby taková služba mohla číst tvoje transakce, potřebuje trvalý přístup k tvé bance: napojení přes agregátora, nebo tvoje přihlašovací údaje, uložené u nich, aby je jejich servery mohly používat, zatímco spíš.
To není kritika toho, jak je kterákoli z nich postavená, protože přesně to tenhle model vyžaduje. Pokud práce probíhá na jejich strojích, musí tam být i přístup. Znamená to ale, že odpověď na otázku „kdo se dostane k mým účtům“ zahrnuje firmu, její zaměstnance, její subzpracovatele a cokoli, co se s ní v budoucnu stane.
Běží na tvém počítači a ovládá tam skutečný prohlížeč — vlastní okno prohlížeče Chrome v odděleném profilu jen pro tohle, ne v tom, kde běžně brouzdáš. Do banky se v tom okně přihlásíš ty a ta relace zůstane na tvém stroji. Závazky, přesně tak, jak zní na stránce jak to funguje:
Nemáš u nás na serveru žádný účet, který by cokoli z toho držel, protože žádný server není. To je ta strukturální část: tvoji relaci v bance bychom nemohli číst, ani kdybychom chtěli, protože nikdy neopustí stroj, na kterém vznikla.
Něco musí o transakcích uvažovat a tenhle krok jde k modelu. Opět slovy ze stránky jak to funguje: „Krok agenta, který o tvých výdajích uvažuje, jde k modelu. Ke kterému a podle čí smlouvy, je na tobě.“ Dnes je to tvoje vlastní předplatné, podle tvé vlastní smlouvy s poskytovatelem, což je přesně to, co už máš, pokud nějaké používáš.
Takže „všechno zůstává na tvém počítači“ by od nás bylo špatné tvrzení, a my ho neříkáme. Tvoje transakce jsou uložené na tvém stroji a tvoje přihlašovací údaje ho nikdy neopustí; krok uvažování je síťové volání, stejně jako jakékoli jiné použití asistenta.
Stojí za to to říct na rovinu, protože tohle už obor zažil. Xero se dřív přihlašovalo do portálů dodavatelů a stahovalo dokumenty za své zákazníky, a v roce 2022 s tím skončilo s tím, že napojení zastarala a byla „často blokovaná bankami a online dodavateli“. Banky automatizaci blokují záměrně a nepřestanou s tím.
Ovládání skutečného prohlížeče, který stránku čte, místo skriptu, který čeká pevně danou stránku, si s tím poradí mnohem častěji. Problém tím ale nezmizí. Co to dělá, je, že selže otevřeně: když přihlášení potřebuje tebe, nechá kartu otevřenou a zeptá se, místo aby tiše zapsala prázdné místo, na které přijdeš až po měsících.
Delší verze téhle otázky, včetně toho, kde je to opravdu na tobě, je na stránce jak to funguje v části „Je bezpečné pustit ji k bance?“.
Běží na tvém vlastním počítači. Plať, kolik uznáš za vhodné, klidně nic.